2. února 2010 v 17:15 | LuCí
|
→Moje stories←

•Taková malá špatná jednorázovka :DD
,,Tvoje vlasy..."Poznamenal sametovým hlasem černovlasý kluk.Jeho modré oči provrtávaly zimní noční tmu, jako by ji chtěly rozzářit.,,Co je s nimy?"Odpověděla mu na oplátku dívka.Nebyla o moc jiná než on.Její oči byly však obyčejnější a její vlasy byly o něco světlejší, než ty jeho.Neměla tak krásný hlas, ale něco na ní také přecejen bylo.,,Voní.."Usmál se flirtovně.Ale ne, nemiloval ji.Sotva ji jen znal.Problém byl, že on měl pro zajímavé dívky vždy slabost a ona se také neubránila klukovi jako byl on.
Vnímala, jak laciné triky na ní používá.Přesto už se delší dobu cítila sama, odvržená odstatními, nevnímaná, porouchaná.Nemohla mu říct, že nechápe co tu dělají, nemohla nic namítnout, než jen s nesmělým úsměvem přikývnout.
Vnímala, jak laciné triky na ní používá.Přesto už se delší dobu cítila sama, odvržená odstatními, nevnímaná, porouchaná.Nemohla mu říct, že nechápe co tu dělají, nemohla nic namítnout, než jen s nesmělým úsměvem přikývnout.
Když se jí prvně dotkl, poznala jak jemnou kůži on má.Bylo to téměř nepřirozené, ale zároveň na tom bylo cosi příjemného.Jakoby hladila nějaké malé chlupaté černé kotě.Nechtěla se od něho ani na minutu vzdálit.
Jeho hbité prsty na jejím krku, na jejích rukou, na jejích zádech, břiše, zkoumaly jí.Jakoby byla největší záhadou světa a on jí chtěl rozluštit.Jeho rty na těch jejích.Nic nedokáže popsat ten zlomek vteřiny, který trval od nicnedělání ke zběsilému a zoufalému líbání.Byl to snad jen její pocit, ale ty polibky milovala.Milovala milovat.
Necítila se sama, cítila se naplněná cizím životem.Naplněná zemskou přitažlivostí a celým svým i jeho bytím.Polibky jako tyto se opravdu těžko popisují.Jsou hluboké, jsou hrubé a zároveň hrozně moc procítěné.
V hrudníku a v žilách vře člověku krev, vaří se tak rychle, že máte pocit že vybouchnete.Nedokážete odolat, nedokážete dělat nic než líbat toho druhého.Je to jako ta největší droga, jenž působí na váš vnitřek a zároveň zevnějšek.Je to zlo, nepopíratelné zlo jenž se stává vaší součástí.
To bylo přesně to, co oba cítili a momentálně se toho nechtěli vzdávat.Toužili po tom, aby kouzlo toho okamžiku trvalo věčnost.













